Toho dne jsem se klidně procházela u vody. Bylo úplné ticho, jen vítr jemně čeřil hladinu.
Měla jsem v ruce telefon, bez jakéhokoliv cíle. Jen jsem ráda pozorovala měnící se odrazy, vychutnávala si klid krajiny. Nic nenasvědčovalo tomu, co se mělo stát.
Zcela instinktivně jsem začala natáčet. Chtěla jsem si uchovat tu poklidnou chvíli. A pak, najednou… se pod vodou něco pohnulo. 😯
Nejdřív jsem si myslela, že je to stín, hra světla, možná ryba. Ale to, co se pohybovalo těsně pod hladinou, se ničemu známému nepodobalo. Bylo to dlouhé, tmavé, hladké… a klouzalo to pomalu, téměř ladně, zcela bezhlučně. 😯
Zůstala jsem stát jako přikovaná. Ruce se mi třásly. To, co jsem viděla, nebylo obyčejné. To stvoření působilo živě, ale nepřipomínalo ani delfína, ani žádné mořské zvíře, které bych znala. Mělo ploutve – ano – ale jejich tvar byl zvláštní, téměř neskutečný.
👉Pokračování najdete v prvním komentáři 👇👇👇👇.
Nemohla jsem odtrhnout oči. Pokračovala jsem v natáčení, fascinovaná a zároveň vyděšená.
Na okamžik se to znovu objevilo – a pak zmizelo v hlubinách, zanechávajíc po sobě hladinu opět dokonale klidnou. Žádné vlnky. Žádný zvuk. Jen ten podivný pocit, že jsem byla svědkem něčeho nevysvětlitelného.
Od té chvíle na tu scénu často vzpomínám. Znovu a znovu si pouštím video, v naději, že zahlédnu nějakou stopu, detail, který jsem přehlédla.
Bylo to neznámé stvoření? Nebo jsem jen narazila na záhadu, kterou moře pečlivě skrývá?
Říká se, že přes 90 % oceánů zůstává neprozkoumaných. Možná jsem ten den zahlédla kousek tohoto tajemství. A ten obraz mě od té doby nepouští.
