Potřeboval jsem si odpočinout. Stres, termíny, každodenní rutina… všechno mě dusilo. A tak jsem udělal něco, co dělám jen zřídka: nechal jsem vše za sebou a vyrazil na den klidu k moři.
Horký písek, šumění vln, jasná obloha… všechno bylo dokonalé. Až do chvíle, kdy jsem zahlédl podivný tvar nedaleko mě, napůl zahrabaný v písku.
Bylo to tmavé, nehybné, téměř zdeformované. Nějaká masa pokrytá chlupy nebo vlákny. Srdce mi začalo bít rychleji. Co to bylo? Zraněné zvíře? Neznámá bytost?
Instinkt mi velel utéct, ale zvědavost zvítězila. Vytáhl jsem telefon a začal natáčet, držel jsem si odstup. Nemohl jsem přestat myslet na příběhy o tajemných mořských tvorech. Sdílel jsem záběry na internetu a doufal, že mi někdo pomůže to identifikovat.
A pak… se to pohnulo.
Přeběhl mi mráz po zádech. Ale během pár vteřin bylo po záhadě: bylo to…
👉 Objevte, co to bylo, přes odkaz v prvním komentáři 👇👇👇👇
Byl to pes! Pes s dlouhou, promočenou a zacuchanou srstí, ležící v tak zvláštní pozici, že vůbec nevypadal jako pes.
Jeho shrbená záda, nohy složené pod tělem a ta neuspořádaná masa chlupů… všechno to matouce klamalo. Z určitého úhlu vypadal jako stvoření z vědeckofantastického filmu.
Rozesmál jsem se. Nahlas. Úlevou, absurditou… a trochu i sám sobě. Ten okamžik paniky se proměnil v nezadržitelný smích. Představivost se rozjela naplno, jako to bývá, když člověk čelí neznámému.
Pouhá iluze, ale jaké divadlo! Ten pes – aniž by to tušil – nabídl světu fascinující moment tajemství.
Moje videa obletěla internet. Lidé, stejně jako já, byli nejprve fascinováni… a pak překvapeni.
Komentáře se jen hrnuly – někteří si mysleli, že jde o mutanta, jiní v tom viděli ztroskotané umělecké dílo.
A pár lidí dokonce přišlo s bláznivými teoriemi, které jen posílily záhadnou atmosféru tohoto setkání.
Jak vidno, někdy není podivné to, co vidíme, ale to, co si myslíme, že vidíme.
Úhel, světlo, neobvyklá poloha… a mozek si začne domýšlet to, čemu nerozumí.
Ten den jsem pochopil, že lidská mysl miluje záhady… i tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou.
