Během letu si muž za mnou pověsil špinavé ponožky nad moje sedadlo, hned vedle mé hlavy. Když se probudil, začal křičet… 😱
Byli jsme v letadle už tři hodiny, když mě začal obtěžovat příšerný zápach.
Zvedla jsem oči a uviděla dvě vlhké ponožky, téměř černé špínou, zavěšené za mou opěrkou hlavy.
— Pane, mohl byste si je sundat?
Pokrčil rameny.
— Potřebují uschnout. Nakloňte se dopředu!
Zasáhla letuška a požádala ho, aby si ponožky sundal.
Jenže o deset minut později se ponožky objevily znovu, ještě blíž k mému obličeji.
— Děláte to schválně! protestovala jsem.
Usmál se a zavřel oči.
O několik minut později už klidně chrápal. Byla jsem vzteky bez sebe, ale nechtěla jsem vyvolat skandál.
Pak letuška začala rozdávat občerstvení. Když jsem se podívala na svůj tác, dostala jsem nápad. Počkala jsem, až můj soused tvrdě usne, a pak jsem jeho ponožkám tajně něco provedla.
Jedna dospívající dívka mě zahlédla a potlačila smích. O dvacet minut později si muž ponožky obul. Náhle vyskočil ze sedadla.
— KDO TO UDĚLAL?!
A to, co udělal potom, naprosto šokovalo všechny přítomné.😮😮
👉 Chcete-li si přečíst CELÝ příběh a zjistit, co se stalo dál, přečtěte si článek v prvním komentáři 👇👇․
Muž si ponožky s výkřikem stáhl.
— Co to sakra je?!
Jeho chodidla byla pokrytá lepkavou, sladkou hmotou. Při každém pohybu se mu prsty lepily k látce.
Jednoduše jsem mu během spánku nalila dovnitř ponožek trochu medu, který jsem dostala k čaji.
Dívka naproti mně se jen stěží dokázala ubránit smíchu.
— Kdo to udělal?! zopakoval muž.
Klidně jsem se otočila.
— Nějaký problém, pane?
— Někdo mi něco dal do ponožek!
— Je to nepříjemné, že? Když vám někdo sahá na vaše věci.
Podíval se na mě rozzlobeně.
— To jste byla vy!
Než jsem stačila odpovědět, přišla letuška.
— Pane, posaďte se, prosím. Rušíte ostatní cestující.
Začal protestovat, ale žena na druhé straně uličky se vložila do rozhovoru.
— Vaše kolegyně vás přece už požádala, abyste si ty ponožky sundal. Vy jste si je schválně znovu pověsil blízko této paní.
Muž zrudl.
— To jí nedávalo právo je zničit!
Letuška se obrátila ke mně.
— Paní, dala jste do nich něco?
Přiznala jsem, co jsem udělala.
— Ano. Byla jsem už opravdu zoufalá. Neměla jsem to dělat.
Připomněla mi, že je zakázáno sahat na věci ostatních cestujících. Potom požádala muže, aby si ponožky uklidil do tašky.
Po zbytek letu se na mě odmítal podívat. Při přistání se na mě dívka usmála.
— Upřímně, to byla fakt legrace!
Její matka dodala:
— Možná ano, ale příště jednoduše zavolejte posádku.
Měla pravdu. Dosáhla jsem klidu, který jsem chtěla, ale mohla jsem problém vyřešit i jinak.
Jedno bylo jisté: během posledních dvou hodin letu se už žádná ponožka nepřiblížila k mé hlavě!
