Myslela jsem si, že znám každý kout své zahrady. Ale toho dne, když jsem zvedla obyčejný list, zažila jsem šok.
Malé lesklé shluky, téměř neviditelné, se tam skrývaly ve stínu. 😯
Právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co vidím, může ohrozit moje zvířata… a dokonce i mou rodinu. 😯
To, co jsem objevila, mě naučilo být ještě ostražitější a nikdy neslevovat ze své bdělosti. Za těmito zdánlivě neškodnými maličkostmi se totiž skrývá skutečné nebezpečí.
👉 Pokračování najdete v článku v prvním komentáři 👇👇👇👇.
Rychle jsem pochopila, že tato vajíčka jsou skutečným varovným signálem: klíšťata nejsou daleko.
Moje první pravidlo, když je najdu, je nikdy je nedotýkat se holýma rukama. Vždy nosím rukavice, pečlivě je sbírám, dávám je do vzduchotěsného sáčku a ihned je likviduji — buď spálením, nebo zmrazením na několik dní.
Také dezinfikuji oblast a zůstávám ostražitá v okolí, protože tam, kde jsou vajíčka, bývají často i další klíšťata.
Abych zabránila jejich návratu, osvojila jsem si několik jednoduchých kroků. Pravidelně kosím trávník a stříhám keře, abych odstranila jejich skrýše.
Sázím také rostliny odpuzující hmyz, jako jsou levandule, rozmarýn, máta peprná nebo česnek, které přirozeně odpuzují parazity a zároveň provoní zahradu.
Po každé procházce kontroluji své domácí mazlíčky, zejména za ušima, pod tlapkami a kolem krku, abych včas odhalila klíště, než se přisaje.
Nakonec kontroluji vlhkost tím, že zlepšuji odvodnění a odstraňuji stojatou vodu, protože klíšťata mají ráda vlhká místa.
Tím, že jednám rychle při zjištění vajíček a dobře pečuji o zahradu, jsem dokázala rizika výrazně omezit.
Pokud problém přetrvává, neváhám kontaktovat odborníka.
