Jednoho dne, při procházce po pláži, jsem udělal objev, který byl zároveň podivný i okouzlující: na písku byly rozeseté předměty, které nápadně připomínaly popcorn.
To, co jsem se o nich později dozvěděl, mě naprosto ohromilo. 😯
Jak mám ve zvyku, užíval jsem si svůj pobyt tím, že jsem prozkoumával pobřeží a vstřebával divokou krásu okolní přírody.
Toho dne jsem kráčel podél mořského břehu, vychutnával si klid a krajinu přede mnou. Vzduch byl příjemný, oceán klidný, a já se rozhodl zastavit na opuštěné pláži a užít si ten okamžik. 😯
Když jsem šel dál, něco neobvyklého upoutalo můj pohled. Zem byla posetá drobnými bílými kousky – jako by na písek spadl déšť popcornu.
👉Pokračování najdete v prvním komentáři 👇👇👇👇.
Napadlo mě, že jde o nějakou uměleckou instalaci nebo natáčení reklamy.
Dokonce jsem si položil otázku, jestli to přece jen není opravdový popcorn. Zvědavý jsem se přiblížil a sebral pár těch zvláštních „zrnek“.
Na dotek byly příliš tvrdé, než aby se daly jíst. Jejich textura připomínala spíše kámen než popcorn.
Přesto jejich tvar – nepravidelný a nafouklý – byl nápadně podobný. Kontrast s černým vulkanickým pískem dělal scénu ještě působivější – téměř nereálnou.
V tu chvíli mě oslovil místní obyvatel, který šel právě kolem, s pobaveným úsměvem na tváři.
Vysvětlil mi, že to, co držím v ruce, není žádná kukuřice, ale úlomky červeného korálu. Když korály odumřou, jejich kostra zbělá.
Mořské proudy je odtrhnou ode dna a přinesou až na břeh. Tam je působením vln a písku pomalu obrušují, až získají tento zvláštní tvar.
To vysvětlení na mě hluboce zapůsobilo. To, co jsem považoval za umělou kuriozitu, bylo ve skutečnosti dílem trpělivé práce moře.
Od té doby se na přírodu dívám s ještě větším respektem – je plná překvapení… a poezie.
