Viděl jsem už hodně bouří ve svém životě… ale to, co jsem zažil ten den, nikdy nezapomenu.
Všechno začalo docela obyčejně. Byl jsem na pláži, kameru v ruce, a přede mnou zuřící Atlantský oceán.
Vítr foukal prudce, vlny řvaly, obloha byla těžká a hrozivá. Natáčel jsem, aniž bych čekal něco víc než klasickou bouři.
Ale po pouhých deseti vteřinách se stalo něco nečekaného.
👉Pokračování najdete v prvním komentáři 👇👇👇👇.
Na obzoru se zablesklo. V tu chvíli nic zvláštního — takových blesků jsem už viděl desítky. Jenže tenhle… byl jiný.
O okamžik později se všechno rozzářilo. Oslepující bílé světlo zaplnilo celé moje zorné pole a ozvala se hrozná rána — tak prudká, že jsem nadskočil. Měl jsem opravdu pocit, že blesk udeřil těsně za mnou.
Bylo to neskutečné. Ne jen obyčejný blesk. Úder z nebe — silný, divoký, téměř nadpřirozený.
Naskočila mi husí kůže po celém těle. I když se na záznam dívám znovu, vždycky se mi sevře srdce.
Instinktivně jsem ustoupil, jako bych cítil, jak se mě elektrický náboj dotýká. Vítr začal kvílet ještě silněji, jako by mě příroda chtěla vyhnat.
A v tom pozastaveném okamžiku jsem si uvědomil, jak málo toho skutečně ovládáme.
Miliony lidí to video viděly. Ale já jsem tam byl.
A mohu vám říct jedno: obraz nikdy nevyjádří ten pocit. To se musí zažít.
Ten okamžik mi připomněl, jak krásná, nebezpečná a velkolepá příroda může být. A tváří v tvář téhle surové síle jsem se cítil malý — ale živý.
