Před dvěma lety otřásla mým životem tragédie – ztráta mé dcery a zetě.
Abych unikla smutku, rozhodla jsem se vzít svá vnoučata, Andyho a Petera, na dovolenou k moři.
Užívali jsme si jemné slunce a šumění vln, když Andy, ten mladší, náhle ukázal na nedalekou kavárnu a zvolal: „Babi, podívej! To jsou máma a táta!“
👉Pokračování najdete v prvním komentáři 👇👇👇👇.
V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Žena, která tam seděla, byla k nerozeznání podobná mé dceři Monice.
Muž vedle ní byl věrnou kopií Stevena, otce mých vnoučat. Zvědavost a obavy mě přiměly svěřit děti příteli a nenápadně tento pár sledovat. Zamířili k malému domku nedaleko.
S bušícím srdcem jsem zaklepala na dveře. A ta, kdo mi otevřela, byla skutečně moje dcera – ta, o které jsem si myslela, že je navždy pryč.
Pár dní předtím jsem obdržela anonymní dopis se slovy: „Oni ve skutečnosti neodešli“ a banka mě upozornila na podezřelou transakci na virtuální kartě spojené s Moničiným účtem.
Tehdy mi to nedávalo smysl, ale teď do sebe vše zapadlo.
Uvnitř mi Monika a Steven přiznali, že svou smrt zinscenovali.
Byli zavalení obrovskými dluhy a rozhodli se zmizet, aby ochránili své děti a dali jim šanci na lepší budoucnost. „Mysleli jsme, že je to jediné možné řešení,“ řekla mi Monika se slzami v očích.
Zatímco jsem se snažila zpracovat pravdu, dorazila policie a Moniku se Stevenem zatkla.
Navzdory všemu se jim podařilo obejmout Andyho a Petera, kteří nikdy nepřestali věřit, že se jejich rodiče vrátí.
A právě tehdy mi došlo, že od nynějška je osud těchto dětí v mých rukou.
